Ne přežít, ale užít!

Když jsem se před časem dozvěděla, že budou kvůli Coronaviru zavřené školy, nevěděla jsem, jestli se s tou informací cítím dobře nebo špatně. Na jednu stranu jsem cítila, že to bude doma veselé, na druhou stranu jsem se i těšila na to, že si to společně budeme užívat a hlavně nebudeme muset ráno brzy vstávat! Pro mě jakožto sovu, která je schopná si dlouho do noci číst nebo sledovat film a ráno si s radostí přispat, naprosto zásadní zjištění!

Další věc, která mě napadla, byla, že i toto jsem si vlastně do jisté míry přála. Nemyslím virus, to opravdu ne, myslím tím domácí vzdělávání. Nikdy jsem nebyla příznivcem klasické výuky, tím jsem už docela známá. Také jsem s oblibou říkávala, že kdybych na to měla vzdělání a mohla si to dovolit, učila bych své děti doma, protože mi to dává velký smysl. Inu, Vesmír je někdy vtipálek a rád nám splní vše, co si přejeme. Ne nadarmo se říká „Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se Ti to splnit“ 🙂

 

„Musíme to prostě nějak vydržet.“

Jo. Přesně tohle jsem si na začátku karantény říkala a nosila si to v hlavě. Měla jsem za to, že se to prostě musí vydržet a že se to brzy zase vrátí do normálu. Po pár dnech mi však odněkud přišla myšlenka, kterou sice znám jako své boty, ale v souvislosti s karanténou mi došla až nyní. Nic se přece neděje jen tak bez důvodu. A i kdybychom tam ten důvod neviděli hned, tak po čase se jistě objeví v celé své kráse. A on se objevil.

Najednou mi došlo, že jsem šťastná, že mohu trávit čas s dětmi, že s nimi mohu chodit do přírody, kam se jinak málokdy dostaneme. Najednou mi došlo, že konečně mám čas na to, abych se věnovala sama sobě a svým koníčkům a že se mohu konečně naplno obout do psaní článků a do tvorby webu. Najednou mi začala přicházet různá uvědomění, díky kterým vím, proč jsem na světě.

 

Co kdyby to tak bylo už napořád?

Pro mnoho lidí naprosto nepředstavitelné, že?
V době, kdy jsem si začala uvědomovat důvod nynější situace, jsem zrovna na jednom z webinářů, které jsem shlédla, zaslechla dobrou myšlenku. „Přestavte si, že by to takhle bylo už navždy.“ Zkusila jsem se do toho vžít a napadaly mě myšlenky typu: Tyjo, to bych se vlastně mohla svým koníčkům a seberealizaci věnovat naplno! No proč ne? Baví mě to? Baví moc! A konečně bych na to měla dostatek času, prima! To vůbec nezní špatně!
No jo, opět jsem si v tom našla to pozitivní, jak už mám ve zvyku 🙂

 

Teď mám děti doma a užívám si svůj další splněný sen.

Tedy užívám, ehm, jen do jisté míry si to užívám. Někdy je to totiž dost na budku. Snažím se alespoň trochu dodržovat nějaký řád, abychom měli trochu představu, co se kdy bude dít. Občas je to jednoduché, občas vůbec. A ač jsem člověk dost klidné povahy, tak občas mě pěkně naštve, že ti dva lenoši by nejraději proleželi celý den s mobilem v ruce, i když venku je nádherné počasí.

Přesto je to boží! Dopoledne si mohu přispat, protože nemusím vypravovat děti do školy. A protože jsou už jakž takž samostatné a zabaví se samy, opravdu si přispat mohu! Občas se stane, že mi nachystají i snídani, protože jedenáctiletý Tom se konečně naučil, jak se dělá čaj a sedmiletá Jana umí opéct tousty 🙂

 

Nejkrušnější chvíle však zažíváme po obědě

Tehdy máme prostor na školu, než půjdeme ven. Někdy je fakt dřina je přesvědčit, že teď to prostě musíme udělat, protože zítra přijde nové učivo a pokud bychom dnes neudělali to dnešní, akorát by se nám to nakupilo na příště. Přiznávám se, že mně se teda také nechce a vůbec se nedivím, že se nechce jim, protože u toho vždy strávíme minimálně dvě hodiny. Učiva chodí opravdu hodně a dost často za děti počítám příklady nebo jim diktuju, zda se v daném slově píše „i“ nebo „y“, protože je mi jich až líto, když se jim to dlouho nedaří. Domácí vzdělávání napořád jsem už po těchto zkušenostech trochu zavrhla, přesto se snažím, abychom si u toho společně užili i spoustu srandy.

Pro mě nejlepší čas nastává odpoledne, kdy se chodí na procházku.

Někdy jdou děti ven jen se svým tatínkem, jako třeba dnes, a já mám pár hodin, které můžu věnovat jen sama sobě. Ráda něco tvořím, upravuji si svůj web nebo Facebookové stránky, ráda si v klidu zamedituji nebo něco přečtu. Také dost sleduji různé vzdělávací webináře nebo online kurzy.

Když nemám náladu na seberozvoj, jdu do přírody s dětmi i s bývalým manželem. Máme pár tras, které chodíme pravidelně, protože nás to takhle baví a zároveň nám to vyhovuje. Děcka se vyblbnou na čerstvém vzduchu, já se trochu protáhnu a domů se vracíme příjemně unavení a šťastní.

Jo. Možná je to trochu stereotyp, ale nám se to takhle líbí. Líbí se nám, že můžeme společně blbnout, líbí se nám, že děti můžou být buď se mnou nebo s tátou a že neřešíme, jestli ten týden mají být zrovna u mě nebo u něj. Líbí se nám, že si umíme den poskládat podle sebe a také se nám líbí, že všechno zvládáme a víc k tomu nepotřebujeme.

Nepřežíváme. Užíváme si to 🙂

Veronika Hénová
"Jsem žena, máma dvou dětí a holka plná optimismu, která miluje život. Vytvořila jsem online kurz Najdi svoje poslání a otevři se hojnosti a jsem také autorkou eBooku Najděte svůj vnitřní klid. Mou doménou je právě ten vnitřní klid a jedinečná schopnost předávat ho ostatním. S radostí a nadšením pomáhám lidem najít to pozitivní ve zdánlivě negativních situacích." Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Cesta z dlouhodobé nespokojenosti k vyrovnanému životu?

    Přečtěte si příběh, kde popisuji svou cestu ke šťastnému a spokojenému životu, který je naplněn vnitřním klidem a pohodou.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Uvidíme se i na Facebooku: