Cestování: je lepší s dětmi nebo bez nich?

Moje babička mi často říkává: „Já mám snad nohy z toulavýho telete, tak moc mě vždycky bavilo cestovat!“. A já jsem zřejmě tyhle nohy zdědila po ní 🙂 Miluji cestování. Miluji poznávat nové země. A jak většina lidí s oblibou říká, že je všude dobře, ale doma nejlíp, tak já to mám přesně obráceně: všude dobře, tak co doma!

Nepotřebuji si kupovat moderní oblečení ani boty, nepotřebuji chodit každý měsíc ke kadeřnici, nepotřebuji mít každé 3 týdny nové nehty ani řasy. Vždy šetřím pouze na to jediné – na cestování. Vůbec nezáleží na tom, kam se jede, hlavně že se jede a že nebudeme doma.

Dětství

Jako dítě jsem trávila každé prázdniny jen u babičky v malé vesničce. Rodiče chodili do práce a mě s bráchou většinou odvezli tam. Neříkám, že to byly špatné časy, naopak! Bylo to skvělé! Vždycky jsme si postavili na zahradě stan, chodili na místní přírodní koupaliště, do lesa na houby a na borůvky, hráli si se psem a kocourem a také si vzpomínám, jak jsme si s místními kamarády secvičili divadlo a na zahradě je pak hráli s neskutečným nasazením pro všechny lidi z ulice.

 

Na společné rodinné dovolené jsme nejezdili, protože na to nebyly finance.

Mám jedinou vzpomínku, kdy jsme byli na chatě ještě s několika dalšími rodinami, ale jinak jsme opravdu nikam nejezdili.

Na první opravdovou a velkou dovolenou k moři mě v 15 letech vzala právě ta babička s „nohama z toulavýho telete“ 🙂 Při příležitosti mého ukončení základní školy jsme se spolu vydaly na poznávací zájezd do Francie k Azurovému pobřeží. Tehdy se mi spolužáci smáli, že jedu na dovolenou s babičkou, ale no a co?! Bylo to úžasné! Živě si vzpomínám, jak jsem si užívala ten pocit, kdy jsem poprvé v životě na vlastní oči viděla moře. A v tu chvíli jsem věděla, že až jednou budu mít děti, o tento pocit je rozhodně nepřipravím.

Bohužel když jsem se vdala, jako by se mi vrátilo dětství, protože můj bývalý manžel nechtěl cestovat vůbec nikam. Vždy jsem musela celý rok šetřit a nějakou dovolenou zaplatit, abychom vůbec někam vypadli. A pak, když jsem otěhotněla, mi začali všichni říkat, že teď už se opravdu nepodívám vůbec nikam, protože budu muset být s dětmi pořád jenom doma. A že s dětmi se nikam nejezdí. A že už jsem si svoje odžila, teď už budu jen máma.

V té době jsem pociťovala obrovský vděk za to, že jsem ještě před dětmi stihla dělat au-pair v Londýně a podívat se při té příležitosti i do Dublinu. O této své životní etapě se více rozepisuji v eBooku Z dlouhodobé nespokojenosti k vyrovnanému životu.

A tak moje cestovatelské srdce pomalu chřadlo.

Fakt jsem se viděla už jen u sporáku a s žehličkou v ruce, jak v mezičase pobíhám po bytě a naháním děti, aby se jim nic nestalo.

 

Chaty v ČR? Skvělý začátek!

Naštěstí jsem i ze skromného rodičáku vždy byla schopná něco ušetřit, takže jsme aspoň jednou za rok mohli i s malým synem někam vyrazit. Bohatě mi stačilo pronajmout si chatu na jihu Moravy a nebýt doma v tom věčném stereotypu. Když se pak narodila dcera, opět jsem poslouchala, jak se dvěma dětmi to už tak lehce nepůjde a že budu s sebou muset vždycky vozit hromadu věcí a že to a támhleto.

 

Itálie poprvé a pak ještě mnohokrát

Tehdy jsme opět začali pěkně pozvolna pronajatou chatou na Vysočině. Ale když byl dceři rok a půl, dostala se ke mně příležitost vzít děti poprvé k moři. Celé jsem to vzala do svých rukou, zájezd koupila, děti sbalila a odjela s nimi oběma SAMA autobusem na týden do Itálie na Palmovou riviéru. Slyšela jsem samozřejmě od lidí různé tituly pro mou osobu, od blázna až po hrdinku, ale nezajímalo mě to. Nepřipadala jsem si ani jako blázen, ani jako hrdinka. Přišlo mi to celé tak přirozené a uvolněné a můžu říct, že to byla jedna z nejlepších dovolených s dětmi, kterou jsem zažila. Možná proto, že byla první, kam jsem s dětmi jela sama a také to byla naše první společná u moře.

Pravda byla, že věcí jsem musela sbalit docela dost, protože dcera ještě byla poměrně malá, takže jsem vozila kočár nebo nosítko, půl kufru mi zabraly pleny a hračky pro děti a také jsme si většinou vozili nějaké jídlo. Přece jen ten rodičák nebyl bůhvíjak velký a našetřit jen na dopravu a ubytování bylo občas trošku složitější.

 

Ale od té doby už jsem se nedívala na levo ani na pravo a jezdila s dětmi sama skoro všude. Nebyli jsme tedy na žádné divoké dovolené, spíše jsem vybírala zájezdy přes cestovní kanceláře a opravdu jen takové ty typické válecí pobyty u moře s nějakým výletem. Přece jen by bylo pro mě zatím složité projet sama s dětmi třeba Thajsko 🙂 Ale i na to dojde, toho se nebojím 🙂

Začínali jsme tedy střední Itálií, kterou jsme si zamilovali pro krásné čisté pláže, průzračnou vodu a hlavně pro pozvolný vstup do moře. Pro děti tohle byla značka ideál a co si budeme nalhávat, pro mě taky. Zatímco si syn hrál ve vodě, já mohla být s dcerou na dece a číst si nebo stavět z písku.

Na Palmovou riviéru jsme se vraceli každý rok, protože se pro nás stala opravdu srdcovkou. S tátou dětí jsme tam byli pouze jednou, jinak jsme opravdu jezdili pokaždé sami. A bavilo nás to. Celý rok jsme se na to vždycky těšili. Byli jsme ubytovaní v apartmánech i kempech, sami si vařili, chodili do centra na zmrzlinu nebo místní pizzu a občas jsme si koupili lístek na vlak nebo autobus a vydali se prozkoumat i nedaleká městečka.

Londýn

Abych nám trošku zpestřila život, vzala jsem děti i párkrát na víkend do Chorvatska, ale opravdový zlom nastal v zimě roku 2019, kdy jsme společně poprvé letěli do Londýna. Poprvé bez cestovky, poprvé úplně na vlastní pěst. Výhodou bylo, že jsem to v Londýně znala a věděla, jak tam funguje doprava z letiště, metro, znala jsem i obchody, kde nakoupit jídlo a věděla jsem, kam s dětmi jít, aby se nenudily a zároveň i něco viděly.

Takže kromě mého oblíbeného kolečka „Green Park – Buckingham Palace – Trafalgar Square – Big Ben – The Tower – Tower Bridge“ jsme si prošli i Londýnské aquarium a v parcích se kamarádili s veverkami 🙂

Výlet do Londýna jsme si pak zopakovali ještě i na jaře, protože jsme se potřebovali dosytit jeho neskutečnou atmosférou.

 

Egypt

Další zlom nastal v létě, kdy jsem děti vzala na úplně jinou dovolenou, než na jaké jsme byli zvyklí, a zatím nejdál, kde jsem s nimi byla. Rozhodla jsem se, že tentokrát si užijeme opravdovou leteckou dovolenou s all inclusive a ještě s kamarádkou a jejími dětmi jsme si zaplatili pobyt v Egyptě. Bylo nám jasné, že tohle bude typicky odpočinková dovolená bez výletů a že se opravdu nebudeme muset starat vůbec o nic.

A také to tak bylo. Celé dny jsme se jen váleli, koupali a jedli 🙂 Jediné dvě naše starosti byly, že jsme se museli rozhodnout, zda se půjdeme válet k bazénu nebo na pláž a co si nabereme na talíř 🙂 Ale abychom si i tento svůj pobyt maličko obohatili, zašly jsme si s kamarádkou na masáž a na hodinu salsy na pláž, každý večer jsme se účastnili animačního programu a jako třešničku na dortu jsme si zařídili výlet na velbloudech do pouště do Beduínské vesničky.

I tento typ dovolené jsme si skvěle užili, i když jsem se na začátku obávala, že se budeme těch 11 dní dost nudit.

Z mých dětí se za ty roky stali skvělí cestovní parťáci a „nohy z toulavýho telete“ zdědili naštěstí po mně 🙂

 

Takže jestli cestovat s dětmi?

Za mě rozhodně ANO! A uvádím zde i pár svých osobních poznatků:


  • Děti opravdu dovolenou nezkazí.
  • Dětem je jedno, kam se cestuje.
  • Dětem je jedno, zda si na dovolené vaříme sami nebo chodíme jíst do restaurace.
  • Děti cestu snáší obvykle lépe než dospělí.
  • Dětem na dovolené stačí voda, ve které se mohou vykoupat a pokud možno, tak i zvířata, která by mohly okukovat, popř. si je pohladit.
  • S dětmi je na výletech sranda.
  • Děti umí být šťastné a bezprostřední a umí se radovat ze všeho nově objeveného, a to i na cestách.
  • Sbalit dětem není ve finále žádná hrůza. Stačí základní hygienické potřeby, popř. léky a několik kousků oblečení, stejně budou za pěkného počasí chodit v jedněch kraťasích a jednom tričku, nebo ještě lépe jen v plavkách 🙂 Za deště a zimy je to trochu horší, tam musíme počítat navíc s něčím na převlečení a s pláštěnkou a holínkami.

 

Tyto poznatky jsou čistě z mé zkušenosti, každý to však může mít jinak.

 

Cestování bez dětí

I bez dětí to samozřejmě má své výhody:


  • Bez dětí můžeme déle spát, což na dovolené jistě oceníme.
  • Bez dětí můžeme navštívit místa, kam se s dětmi nedostaneme a která by je zřejmě nudila.
  • Bez dětí máme méně zavazadel.
  • Bez dětí můžeme úplně vypnout.
  • Bez dětí ušetříme za ubytování a cestu a můžeme si místo toho dát večer třeba láhev dobrého vína 🙂

 

Asi by se výhod cestování bez dětí našlo ještě mnohem víc, ale já jakožto matka si zatím moc neumím představit, že bych někam jela bez nich. Pokud to ovšem není země, kde si to chci užít sama, jako třeba Bali.

 

Bali

Bali jsem si kdysi nalepila jako svůj hlavní cíl na visionboard a později se stalo jedním z mých splněných snů. S dětmi jsem tam zatím nebyla, protože tohle byl výlet, který jsem si chtěla užít úplně sama s kamarádkou. Chtěly jsme hodně cestovat a poznat celý ostrov, ale věřím, že i sem jednou svoje děti vezmu. Kdybych je tam však vzala už tehdy, nenašla bych svoje poslání, o kterém píšu ve svém eBooku Najděte svůj vnitřní klid a jehož prostřednictvím pomáhám lidem uklidnit jejich duši a dostat se ke svému vnitřnímu klidu.

Cestování asi bude už napořád mou velkou vášní a věřím, že si ho vždy užiju s dětmi i bez nich. Zatím děti budu s sebou brát ráda, kamkoliv to půjde, abych jim ukázala, jak to chodí i v jiných zemích. Ale jednou mi vyrostou a už se mnou pravděpodobně chtít jezdit nebudou. Proto si to užívám teď, dokud ještě chtějí 🙂

Veronika Hénová
"Jsem žena, máma dvou dětí a holka plná optimismu, která miluje život. Vytvořila jsem online kurz Najdi svoje poslání a otevři se hojnosti a jsem také autorkou eBooku Najděte svůj vnitřní klid. Mou doménou je právě ten vnitřní klid a jedinečná schopnost předávat ho ostatním. S radostí a nadšením pomáhám lidem najít to pozitivní ve zdánlivě negativních situacích." Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Cesta z dlouhodobé nespokojenosti k vyrovnanému životu?

    Přečtěte si příběh, kde popisuji svou cestu ke šťastnému a spokojenému životu, který je naplněn vnitřním klidem a pohodou.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Uvidíme se i na Facebooku: